Kathleen Murray byla korunována jako vítězka prvního ročníku soutěže o titul majitele nejošklivějšího trávníku. Zahrada připomíná měsíční povrch plný kráterů a je poseta žlutohnědým, uschlým trávníkem, který místy zdobí spálené plochy.
Článek
Soutěž, která měla původně pomoci šetřit vodu a podporovat ekologické zahradničení, se rozšířila z Gotlandu ve Švédsku až na druhý konec světa, do Tasmánie. Zahrádkářka Kathleen Murray se stala hrdou vítězkou prvního ročníku soutěže o nejošklivější trávník na světě.
Zahradu Kathleen Murray nelze popsat jinak než jako lunární krajinu s krátery vyhrabanými bandikuty a se žlutým, vyschlým trávníkem, který tu a tam zdobí vypálené trsy trávy. Murray žije v oblasti bez přístupu k hlavní vodovodní síti, a tak je dešťová voda shromažďovaná v nádržích příliš cenná na to, aby se jí plýtvalo, jen tak, na zalévání trávníku.
Kathleen obývá lokalitu, kde není možný přístup k veřejné vodovodní síti, a proto je dešťová voda, kterou sbírá do nádrží, příliš vzácná, aby byla utracena na zalévání trávníku.
Přestože se její zahrada může zdát nevzhledná, stala se domovem pro mnohé druhy divoké zvěře, které z okolní přírodní rezervace přicházejí do jejího bezpečí. Kathleen nyní slaví příchod divokých zvířat do své zahrady, kde vědí, že nebudou rušeni. Místo toho, abychom se snažili držet krok se sousedy a urputně se snažit mít dokonale zelený trávník, můžeme se stát hrdiny klimatu tím, že prostě nebudeme dělat nic.
Soutěž o nejošklivější trávník je netradičním, ale účinným způsobem, jak lidi povzbudit k zodpovědnému chování vůči životnímu prostředí a k šetření vody. Kathleen Murray také přiznává, že její „paddock“ nebo „seno na sečení“ je nyní domovem pro mnoho malých tvorů a dodává jí to pocit vnitřního klidu, když ví, že i ona hraje svou malou roli v pomoci planetě Zemi.
Zahradní designér a člen poroty, říká, že soutěž je nejpodivnější, které se kdy účastnil, ale doufá, že to lidi povzbudí k tomu, aby se zbavili starých představ o zelených trávnících a vytvořili zahrady, které jsou vhodné pro klima. Když máme štěstí (a to výsostné privilegium), že můžeme pečovat o kus země, musíme všichni teď myslet jako zahradníci. Morální imperativ není udržet sousedství či nezklamat sousedy, ale nezklamat planetu, prosím pamatujte na to!
Vítězná zahrada v Tasmánii tak slouží jako příklad pro ostatní, že krása zahrady není jen v dokonalém zeleném trávníku, ale také v jejím přínosu k biodiverzitě a šetření přírodních zdrojů.
Tím se konkurence a soutěživost zaměřená na podporu úspory vody a ekologického zahradničení, která má své kořeny na švédském ostrově Gotland, nyní rozšířila až do vzdálené Tasmánie.
Komentáře